Jsou nemoci, jejichž existenci už si ani pomalu neuvědomujeme. Je to dáno tím, že se na ně našel buď lék nebo přímo očkování, které slouží jako prevence. Jednou z nemocí, která byla dříve velkým strašákem, je vzteklina. Kdo ví, jak dlouho by ještě trvaly obavy, pokud by se roku 1822 nenarodil v obyčejné rodině koželuha Louis Pasteur. · Nadaný chlapec už od samého začátku své školní docházky vykazoval velké schopnosti.
· Je vcelku škoda, že je pan Pasteur známý právě jen vynálezem vakcíny proti vzteklině.
· Na svém kontě toho má totiž mnohem více.
– Poradil si se slepičím morem nebo snětí slezinnou.
Vědec, oceněný už za svého života
Přesto mnoho lidí považuje jeho objev očkovací látky proti vzteklině přeci jen za nejdůležitější. Roku 1885 ji poprvé použil na člověku. Doslova „pokusným králíkem“ se stal devítiletý chlapec Josef Meisner. V jeho případě to bylo „buď anebo“. Hocha pokousal pes natolik závažně, že měl čtrnáct zranění na rukou i nohou. Samotné zranění se stalo podružným.
· Bylo zapotřebí chlapce ochránit před smrtelnou chorobou.
· Pasteur si vypěstoval ve zkumavce oslabeného původce vztekliny a poté začal očkovat.
Po celých čtrnáct dní žila rodina malého Josefa (a možná i sám Pasteur) v neustálém strachu, jak vše dopadne. Po dvoutýdenním očkování měl chlapec vyhráno. Vzteklina byla zažehnána a hoch byl zdravý.
– Téměř žádný významný člověk minulých staletí není ve své době pochopen.
– Vědce nevyjímaje.
– V případě Louise Pasteura je tomu jinak.
Oslavován a uznáván byl už za svého života. Stal se například ředitelem pařížského institutu, který byl po něm pojmenován. Dále pokračoval neúnavně ve své práci až do smrti, která ho zastihla ve dvaasedmdesáti letech. Na pohřeb tohoto výjimečného člověka přišla celá Paříž. V té době vyplula z přístavu Le Havre krásná loď, která nesla jméno Louis Pasteur.
